Abstrakt:
Monografie se zabývá přizpůsobováním bezpečnostního systému (BeSy) a systému obrany státu vývoji vnějšího a vnitřního prostředí a přístupy k tvorbě bezpečnostních a obranných strategií za účelem zajištění bezpečnosti a posilování obranyschopnosti státu. Publikace předkládá nové poznatky a přístupy nejlepší praxe pro vytváření relevantních nástrojů bezpečnostní a obranné politiky, dosahování věrohodné úrovně jejich připravenosti a pohotovosti a zajištění jejich dlouhodobé zdrojové udržitelnosti.
Monografie vychází z teorie strategického řízení poskytující ucelený metodologický rámec pro řešení problémů spojených s adaptací organizace. V textu je předkládán soubor doporučení k posílení institucionální schopnosti strategické adaptace bezpečnostního systému a systému obrany a jejich hlavních nástrojů především ozbrojených sil, racionalizaci soustavy strategických dokumentů, identifikuje přístupy nejlepší praxe k tvorbě bezpečnostních a obranných strategií a předkládá metodologický rámec umožňující jejich opakované zpracování, realizaci a hodnocení.
Moderní státy využívají v rámci strategického řízení v oblasti bezpečnosti a obrany obdobné přístupy za účelem systematické adaptace těchto systémů v prostředí charakterizovaném zvyšující se mírou nejistoty, nárůstem bezpečnostních výzev a omezených zdrojových možností. Strategické řízení zahrnuje vymezení poslání, stanovení vize a vypracování strategie organizace ve vazbě na vývoj vnějšího a vnitřního prostředí. Strategické řízení je tedy z pohledu procesního orientováno na vytváření rovnováhy mezi cíli, způsoby a prostředky k jejich dosažení. Tento vztah je zpravidla komunikován prostřednictvím bezpečnostních a obranných strategií.
Posilování účinnosti strategického řízení je v monografii zaměřeno primárně na efektivní, účelnou a hospodárnou tvorbu bezpečnostních a obranných strategií. Předložená doporučení a závěry jsou směřována k posílení schopnosti strategické adaptace organizací v rámci bezpečnostního systému a systému obrany státu.